Mysterious Book of Dwarven Mine

Poslední změna: 18.11.2014 přidáno pdf s popisem a původem trpaslíků

V přípravě je hra z prostředí trpasličího lidu. Mělo by se jednat netradičně o tahovou strategii v kombinaci s realtime dungeony. K dispozici jsou už první screenshoty, kdy jde převážně o nástin toho, jak by to mohlo vypadat. Na viditelné mapě půjde o strategickou část(průzkum, přesuny, útok, zabírání, výstavba, diplomacie, obchod atd.), v dungeonech pak o klasický maker styl(doly, podzemní města, plnění specifických úkolů atd.). Zkusím už od začátku zapracovat do hry českou i anglickou verzi. Oba jazyky půjde přepínat i během hry. Půjde převážně jen o trpasličí svět, takže žádné desítky ras, elfy apod. tam nečekejte. Jednotlivé trpasličí národy se budou mezi sebou lišit i v závislosti na tom, kde žijí, jestli v podzemí, na povrchu atd..
Víra ve hře nebude tak důležitá, ale bohové chybět nebudou. Bude to čistě originální svět, ale vzhled a chování bude podobné tomu, co dnes všichni známe třeba z Tolkiena apod.
Ve hře budou hlavní měnou zlaťáky.
Obchodovatelné komodity na trhu budou tyto:
Zlato, stříbro, drahokamy, šperky, železná ruda, mithrill, stavební kamenné bloky, dřevo, jídlo, pivo, chmel, svíčky a oleje.
Drahokamy, mithrill a stříbro se bude nacházet jen stěží.
Chmel, svíčky a oleje jsou vzácné komodity, které nepůjde vyrábět.
Zlaté doly produkují zlato, z kterého se vyrábí zlaťáky, šperky a další věci. Možný nález drahokamů.
Šperky se vyrábí ze zlata a drahokamů.
V rudném(železném) dole se těží železná ruda, z které se vyrábí zbraně, některé stavební prvky a další věci. Možný nález mithrillu.
Kamenolom nebo kamenná štola dává kamenné bloky, jež jsou základem všech staveb. Ve štolách je možný nález stříbra.
Dřevo se těží v lesích, zvýšit produkci lze postavením pily. Dřevo je použitelné na stavby, zbraně, nádoby nebo zátop.
Jídlo lze získat mnoha způsoby. Farmy, pole, lovci, rybáři atd.. přidávají jídlo.
Pivo se vyrábí v pivovaru ze vzácné kombinace chmele a kvašeného obilí.
Uhlí a sůl nepůjde obchodovat.

Původ a rozdělení trpaslíků podle feryka. (.pdf)

Prolog 1 :

Místnost osvětlovalo jen pár svíček a lehký vánek pohrávající si s plamínky, vytvářel na stěnách děsivě vypadající stíny.
Starý muž se zavrtěl na dřevěné stoličce, popadl dlouhou dýmku a napěchoval ji tabákem z loňské sklizně. Zbytkem svíčky si zapálil a vůbec mu nevadilo, že mu horký vosk stékal na nohy. Vrátil svíčku zpět na starý železný svícen, dlouze potáhl, přimhouřil oči a přerušil dlouhé ticho.

"Kde jsem to přestal? Jo, takže! Jak jsem už řekl, toho dne bylo deštivo, hrom burácel a obloha byla temná jak v poslední hodině tohoto světa. Gribald se krčil se svým psem pod zpola rozpadlým mostkem a čekal, až mu počasí dovolí pokračovat v cestě. Aniž by si toho všiml, znenadání se mu za zády objevil muž. Nebylo mu vidět do tváře, byl celý oděn do dlouhého hábitu a jen jeho oči zářili zpod kápě. Gribald se polekal, ale byl tak vyděšen, že se nemohl pohnout či promluvit. Podivný cizinec ho chytl za rameno, naklonil se blíž a chraplavým hlasem mu zašeptal do ucha:
"Musíš tu knihu zničit, rozumíš?! Její tajemství nesmí spatřit světlo světa. Já to nedokázal, mé hodiny jsou sečteny, ale tvá cesta vede tam, kde já jsem skončil, rozumíš? Jestli selžeš, pak se vrátím ze své smrti a tvé vnitřnosti ozdobí vchod Dolu krále Haralda."
Gribald stále šokován jen vyhrkl: "Cože?"
"Ty hloupý trpaslíku, není čas, je to tu! Ó mocný Afu, sžírá mě to uvnitř. Buď k nim milosrdný."
Naposledy promluvil a jeho smrdutý dech Gribald cítil ještě dlouho poté. Muž vyběhl z pod mostku a rozeběhl se k blízkému vodopádu, aby se vrhl dolů. Počasí se najednou sklidnilo a Gribald se běžel podívat, snad doufajíc, že onen muž bude potřebovat pomoc. Čekal tam, jestli vyplave, ale nikdo nevyplaval.
Ten den pokračoval v cestě, až došel do malé jeskyně ústící do velmi staré šachty, jenž by mohla vést do onoho starého dolu. Bájný důl, o němž všichni trpaslíci s takovou zálibou mluví a o němž se vypráví mnohé příběhy. A najednou tam byl, uvnitř, stál a koukal do hlubokých šachet, které byly lemovány schody, kam až oko v té tmě dohlédlo.
Dlouhé hodiny, možná i dny bloudil v temných zákoutích se svou lucernou a šel stále hlouběji, aniž by spatřil cokoliv neobvyklého, ba dokonce ani brouka či skalní krysu nezahlédl.
Až na samém dně, hluboko v dole, našel stará vrata a pomocí malé sekyrky se dostal dovnitř. Byla tam kruhová místnost s oltářem uprostřed, na němž byla položena kniha. Dlouho přemýšlel o tom, co mu neznámý muž řekl a snad uposlechl jeho rad. Nikdo dodnes neví, co je v té knize psáno, neb Gribalda s jeho věrným psem už nikdy nikdo neviděl. Možná zešílel, možná umřel hlady v dlouhých chodbách poté, co v zoufalství snědl svého psa nebo snad dokonce své končetiny ohryzal a možná... možná, živý nebo mrtvý, tam hluboko v dole Maradulu bloudí dodnes."

Muž potáhl z dýmky a pobaveně sledoval vyděšené tváře kolem sebe. Do místnosti vstoupil takový malý zavalitý trpaslík a když viděl otevřená ústa a vytřeštěné oči přítomných, tak hned spustil:
"Proč těm dětem zase vyprávíš takové strašidelné pohádky?! Tak jdeme drobotino a spát."
Děti s neochotou vstali a pomalu odešli.

Starý muž zůstal v místnosti sám a znovu potáhl. Rozvalil se na stoličce, zadíval se do svíčky a jen tak pro sebe prohodil: "Však je to pravda, cítím, že se důl Maradul znovu probouzí k životu."

---

Ukázka z příběhu:

Koldur se podrbal na hlavě, prohrábl své černé vousy, na které byl obzvláště pyšný a přemýšlel.
Tato fáze ale trvala jen pár vteřin. Přemýšlení mu totiž moc nešlo a jelikož měl v hlavě stále jen vidinu dnešního ranního škopku piva v hostinci U mrtvého stromu, které bylo mimochodem velmi slušně kvašené, což se dalo poznat od neustálého hlazení jeho řádně pěstovaného pupku, raději se obrátil na Gnolina.
"Tak co, víš co to je?"
"A ty to nevíš?" odpověděl Gnolin.
"Ale jo, vim, teda asi, tušim, ale ty to taky víš, ne?" vyzvídal Koldur.
"Jo, jasně, to je jasný přece."
"No, tak co to je, schválně." hecoval ho.
"No, to bude to... víš přece ta... eh... symbol!?" pozvedl obočí Gnolin.
"Jo, no... no, přesně to sem si říkal taky, no." předstíral Koldur, že dávno ví co to je.
Nezaujatému pozorovateli by se celá situace mohla zdát lehce komická. Dva trpaslíci, i na svůj věk a původ docela malého vzrůstu, od hlavy k patě umazaní od hlíny, začouzení od sazí z olejové lampy a v potrhaných šatech, stáli uprostřed dlouhé podzemní chodby a zírali na zeď. Přesněji řečeno na malou, zaprášenou desku, která byla pevně usazená do stěny chodby. Oba nepatřili k těm chytřejším a tak tam ještě chvíli stáli.
"Co uděláme?" zeptal se Koldur.
Gnolin se rozhodl jednat a rukou sundaval notný nános prachu, ofukoval symbol na desce, až mu částečky prachu vlétli do očí. Když si promnul již tak dosti zkrvavené oči, zadíval se na desku a smutně se otočil na Koldura.
"Zase nic, to je teda kšeft, z toho moc zlaťáků nekouká, je to jen hodně starý symbol nějakého zdejšího klanu. Ale možná tu bude někde hrobka a v ní pár zlaťáků?" a v očích se mu zajiskřilo. "A co přímo za tim?" prohodil Koldur a nedočkavě vzal malý krumpáč a frustrovaný dosavadním neúspěchem vzteky praštil do desky, až se rozlétla na několik kusů.
"Co blbneš?" polekal se Gnolin.
Koldur ale neposlouchal, upoutalo ho něco třpytivého na místě, kde byla ona deska se symbolem. Přišel blíž a kupodivu pod ní byla ještě jedna, mnohem starší, ale také mnohem lépe zdobená, z kvalitního leštěného kamene, osázená kamínky a s pozlaceným písmem.
"Hele, co to tam je za nápis?" zeptal se Koldur a pustil k nápisu Gnolina.
"To je nějaký divný písmo, skoro jak kdyby to psal ožralej starej Dufar" a oba se rozesmáli tak nahlas, až bylo slyšet vzdálenou ozvěnu.
"Tak co tam je?" netrpělivě přešlapoval Koldur.
"Je tu psáno.. vv.. valkr.. valkyria neira.. co to je?" podivil se Gnolin.
Koldur jen mávl rukou. "Nevim, ale jestli to je jméno, tak zní dost hrozně i pro trpaslici, jak pro nějakou smradlavou kytku" a rozesmál se tak, až se zapotácel a začal se dusit, načež mu odlétl knoflík od jeho kalhot.
"Sakra, muj knoflík, já věděl, že si nemám dávat tu dvojtou porci jehněčího." a šmátral rukama kolem sebe v rozbahněné půdě. Skoro hned ho našel za zády a vítězně ho zvedl.
"Hele Gnoline, mám ho! Gnoline?" trpaslík stál uprostřed chodby s knoflíkem nad hlavou a rozhlížel se na obě strany, ale Gnolin tam nestál, nikdo tam nebyl.
"Gnoline? Kde si? To neni sranda, já tu nechci bejt sám. Hm, no jen si di, alespoň zbyde víc zlaťáků pro mě. No tak, kecám. Gnoline!!"
Gnoliiineee... zněla ještě chvíli ozvěna v podzemním labyrintu chodeb, zatímco na zem dopadla Koldurova měděná lampa s olejem, který se rychle vzňal, aby po chvíli stejně rychle uhasínal a vše kolem, včetně třpytivé desky na zdi, se pomalu nořilo do neproniknutelné tmy a hluboko pod zemí se rozhostilo ticho.

Podzemí by mohlo vypadat také takto

Test mapy